Taneční tábor Hutisko-Solanec - Tábor – léto 2015!

Celotáborovka - Pravěk na Hutisku-Solanci

Všeobecné informace o pravěku

MamutNáboženské obřady:
Obřady spojené s náboženskými rituály byly závažnou záležitostí - závisel na nich úspěch lovu nebo dostatečná úroda, a tedy i přežití celého společenství a nelze je spojovat s odpočinkem ani v nich hledat prvky zábavy.
Další obřady nepochybně doprovázely například přechod dětí do světa dospělých.

První hudební nástroje:
Nejstaršími hudebními nástroji byly zřejmě kostěné píšťalky, doložené v mladším paleolitu. Už tehdy lidé spojovali různě dlouhé - a různě znějící - píšťaly do podoby syrinxu (Panovy flétny).
Další skupinu známých pravěkých nástrojů tvoří hliněná a kovová chřestítka a keramické bubny.
Nástroje vyrobené ze dřeva, rohoviny, rákosu nebo z různých stébel se však pochopitelně nedochovaly.

Společenské hry:
Díky nálezům různých hracích „kostek“, nejčastěji vyřezaných z kosti nebo hliněných, víme, že už před tisícovkami let lidé hráli různé, možná i hazardní hry.

Ochrana a bezpečí:
Život člověka nezřídka závisel na schopnosti ubránit sebe, svoji rodinu, svůj rod.
Význam, jaký se přikládal zbraním, ať to byly jednoduché kamenné sekeromlaty nebo železné meče, potvrzuje množství zbraní nalezených archeology v hrobech bojovníků, kam byly se zemřelým uloženy.

První zbraně:
Asi první zbraní člověka, respektive jeho předchůdců, byl, pomineme-li jeho vlastní ruce a zuby, kámen vržený na původce nebezpečí či na lovenou zvěř.
Pro první paleolitické lidi byly zbraněmi prakticky všechny artefakty, které používali. Zahrocený kámen v ruce pronikavě znásoboval sílu úderu a jeho ať přirozeně nebo uměle vytvořené zaostření mělo na tělo nepřítele nebo kořisti doslova drtivý účinek.
Na konci doby kamenné se objevily první kovové dýky. Zprvu byly odlévány z mědi, později z bronzu. Dýky měly krátkou, poměrně širokou listovitou čepel, v honosném provedení byla právě čepel místem hojného zdobení. Rukojeť dýky mohla být obkládána dřevem.
Nálezy různých druhů kování a středových puklic dokládají, že nejpozději od doby bronzové se začaly používat i štíty. První štíty byly dřevěné, později zesílené po obvodu kovovým kováním, výjimečně se objevovaly i štíty celobronzové. Vyráběly se také z hrubé a silné kůže. Ve středu štítu byla zpravidla připevněna kovová puklice, která nejen chránila ruku bojovníka, ale bylo možné ji použít i v přímém boji. Štíty měly většinou oválný nebo obdélníkový tvar, Germáni a Slované používali i štíty kruhové.
K nejstarší výzbroji patřil i luk a šípy. Většina pravěkých luků byla zhotovena z tisového dřeva, které bylo nanejvýš vhodnou surovinou, protože je velice pevné a zároveň pružné. Velikost luku mohla přesahovat i výšku střelce. Ke střelbě se používalo šípů s pazourkovými nebo kostěnými, později kovovými hroty.
Oštěp patří k nejstarším zbraním, které člověk používal. Na dřevěnou násadu byl připevňován nejprve kamenný, později kovový – bronzový nebo železný - hrot. Oštěp sloužil jako vrhací zbraň, kterou bylo možné zasahovat cíl na značnou vzdálenost, zároveň se dal použít i při boji zblízka.
Další zbraní pro boj nebo lov na větší vzdálenost známou už v paleolitu byl prak z kůže, pomocí kterého byly vrhány vhodné kameny.

Pěstování plodin:
Z původně divoce rostoucích travin byly v mladší době kamenné vyšlechtěny kulturní obiloviny. Pěstovalo se několik druhů obilí - pšenice jednozrnka a dvouzrnka, proso, ječmen, později i žito a oves.
Postupně se rozšířily boby a luštěniny – mimo hrachu, pěstovaného snad od vzniku zemědělství, také fazole a čočka.

Chov domácího zvířete:
Během mladší doby kamenné byly domestikovány kozy a ovce, chované nejen pro maso a tuk, ale především pro mléko, dále vepři a pratur, předchůdce dnešního hovězího dobytka, který se stal nepochybně nejcennějším domácím zvířetem. Poskytoval mléko, maso, tuk, kůži, šlachy i další suroviny.
Hovězí bylo ovšem konzumováno výjimečně, protože dobytek sloužil i k zápřahu a při zemědělských pracích. Později se mezi domácími zvířaty objevila i drůbež a husy.

Lov ryb:
Podstatnou složkou potravy člověka starší doby kamenné bylo maso zvířat, která byl schopen ulovit. Lovena byla nejen drobná zvířata, ptáci a ryby, ale i velcí savci - mamuti, sobi, jeleni, divocí koně a medvědi.
Změna klimatu ve střední době kamenné byla provázena výraznějším zalesněním a ústupem některých velkých druhů zvířat. Lov se pak soustředil na menší zvěř a podstatnou část masité stravy zajišťoval i rybolov.
Jídelníček byl běžně doplňován rybami. Ty byly loveny jak do sítí, tak i pomocí udic na háčky, na větší ryby se používaly i harpuny. Konzumovali se i další vodní živočichové – raci a mlži.

Sběr plodů:
Část potravy získával člověk i sběrem. Různé jedlé bobule, plody, kořínky, semena, byliny, nebo i ptačí vejce jistě tvořily vítané zpestření masité stravy. V okamžiku, kdy nebylo možné opatřit maso, se však nutně stávaly potravou jedinou.

Obilninové pokrmy:
Základ stravy zemědělců od mladší doby kamenné až do středověku tvořilo obilí a pokrmy z něj připravované. Obilí rozdrcené a semleté na mouku nebo krupici bylo hlavní složkou různých kašovitých pokrmů. Z obilí, především pšenice, se upravovaly také nekvašené chlebové placky. Chléb z kvašeného těsta je doložen až v 9. století. V době před sklizní se lidé sytili i neobyčejně kaloricky hodnotnými pokrmy z upraženého nezralého obilí.

Získávání soli:
Sůl jako nezbytný doplněk výživy člověka byla ve starší době kamenné získávána z dřevěného popela. Později dovážená kamenná sůl pocházela ze solných dolů na území dnešního Rakouska a Německa a byla vzácnou a dobře placenou surovinou.

Užitková keramika:
Mimo jemné stolní keramiky se vyráběla i keramika hrubá, která byla používána nejen na uchovávání tekutin a potravin, ale i na vaření. V žáru ohně nádoby často praskaly a nadto do sebe brzo vstřebaly vůni či pach potravin a byly zahazovány.
Mimo nádob keramických bylo používáno i dřevěné nádobí a misky. Z doby slovanského osídlení jsou doloženy i tzv. pražnice, široké masivní pekáče sloužící k vysoušení obilí a pečení chleba.

Nemoci a zdraví:
Lidé, naprosto spjatí s přírodním prostředím, dobře znali léčebné účinky některých rostlin a dovedli je využívat. Také léčitelské a chirurgické znalosti a schopnosti členů pravěkých společenstev byly na překvapivě vysoké úrovni. Přesto jakékoliv vážnější onemocnění nebo zranění bezprostředně ohrožovalo život pravěkého člověka.
Léčení se většinou ujímali jedinci, kteří měli, nebo jim byly přisuzovány, určité výjimečné schopnosti. Při léčení využívali tradovaných znalostí a přírodní medicíny, pouštěli se však i do náročnějších chirurgických zákroků. Nejprve asi zcela náhodně poznávali lidé hojivé, tišící a protizánětlivé účinky některých rostlin a bylin. Postupně se je naučili vyhledávat a používat a znalosti o jejich léčebných účincích se pak předávaly z generace na generaci.

Úprava vlasů a vousů:
Od mladší doby kamenné je doložena existence a používání kostěných hřebenů. Již na konci doby bronzové se objevily břitvy na holení vousů a pinzety sloužící k vytrhávání chloupků.

Další mamutObydlí:
S tím, jak se rozvíjely schopnosti člověka, proměňovala se i úroveň a náročnost konstrukce jeho přístřešku, respektive obydlí.
Paleolitickým lovcům postačovaly jednoduché přístřešky tvořené větvemi a kůžemi. Zemědělci, kteří setrvávali delší dobu na jednom místě, stavěli různé typy dřevěných a hliněných domů. Pravěký vývoj dospěl u Keltů až k sídlištím městského typu, s náznaky plánovité zástavby.
Příbytky chránící lidi i jejich majetek měly v různých oblastech a obdobích odlišné podoby - materiál, konstrukce i velikost závisely především na přírodních podmínkách. Stavby byly většinou budovány ze dřeva, hlíny a proutí. Lovci a sběrači starší doby kamenné hledali ochranu před zimou, deštěm a větrem nejen v jeskyních a pod skalními převisy, ale i v jednoduchých stanovitých příbytcích se střechou z větví a drnů.
V dokonalejší a důkladnější podobě byly podobné příbytky budovány ve střední době kamenné, kdy se část stěn stavěla z kůlů a kůží zatížených po obvodu kameny. Ve vnitřním prostoru bylo umístěno i ohniště. Zemědělci mladší doby kamenné (6.- 4. tisíciletí př.n.l.) stavěli domy, jejichž stěny tvořila konstrukce z řady kůlů zapuštěných hustě vedle sebe. Stěny byly opletené proutím a omazané hlínou smíšenou s plevami. Tato mazanice sloužila jako výborná tepelná izolace. Celá stavba, jejíž délka mohla být 6 až 45 metrů a šířka 5 až 7 metrů, byla kryta sedlovou střechou pokrytou slámou nebo drny.
Kolem poloviny 4. tisíciletí se objevily stavby podobného typu, ale podstatně menší. Uvnitř domu držely konstrukci střechy zpravidla tři řady kůlů. Pravěké domy neměly komíny – ještě nebyly známy způsoby, jak vybudovat nehořlavý a bezpečný odvod kouře z ohniště či pece. Kouř tudíž pronikal různými otvory ve střeše. Přesto však jejich příbytky byly, především v zimě, plné kouře. Okna také chyběla. Ztratit pracně získané teplo bylo horší, než nemít v obydlí světlo a čistý vzduch. K osvětlení a větrání vnitřku domu sloužil dveřní otvor a případné štěrbiny ve stěnách.

Umění:
Důležité informace lidé vkládali do obrazů, které ztvárňovali na stěnách jeskyní, ryli do kostí, kamene nebo dřeva. Symbolické výjevy, které sloužily především magii a náboženskému kultu, byly i jakousi prvotní podobou abstraktního myšlení.

Ústní tradice:
Prakticky veškeré informace se předávaly v ústní podobě. Stejně tak se uchovávaly a z generace na generaci předávaly i nabyté znalosti - například o vhodných materiálech k výrobě nástrojů, o pěstování nebo sbírání plodin.
Ústní formou se tradovala i různá vyprávění či rčení i legendy.

Věstonická Venuše

Věstonická VenušeJe tomu právě 90 let, kdy byla objevena nevelká soška kyprých tvarů - slavná Věstonická venuše. Patrně nejznámější český archeologický nález byl objeven na sídlišti lovců mamutů u Dolních Věstonic na jižní Moravě. Není však jedinou nalezenou venuší. Proslulá je rovněž venuše Landecká, která je jedinou štíhlou venuší v Evropě.
I když Věstonická venuše současnému módnímu trendu příliš neodpovídá, její sláva přetrvává. Estetický idol své doby do ní možná promítl pravěký lovec, který ji uhnětl z jemné hliněné směsi. Jak uvedl vedoucí ústavu Anthropos Martin Oliva, venuši objevil 13. července 1925 na sídlišti lovců mamutů na jižní Moravě tým Karla Absolona. "Ve druhém roku výzkumu, zrovna v době když byl ve Francii, tak předák místních tehdy německých dělníků Josef Seidel objevil ve velkém centrálním ohništi, které mělo rozsah asi 10 metrů, ve dvou kusech rozlomenou plastiku ženské figury. Byla vyrobena z pálené hlíny, což bylo velice unikátní, protože se předpokládalo, že v paleolitu keramika ještě známa nebyla. Je to, dá se říct, nejstarší keramická lidská soška na světě."
Věstonická venuše je 11,5 centimetru vysoká černošedá figurka. Loni v létě podstoupila důkladné "vyšetření" na tomografu. Jen čtyřikrát se od jejího nalezení badatelé pokusili zjistit, z čeho je přesně vyrobena. Jak se ukázalo, je skutečně z jemné hlíny smíchané s vodou. Navíc jsou v ní ale bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. "Taky se tam zjistilo, že venuše je popraskaná zevnitř asi pnutím toho materiálu při vypalování, že třeba v oblasti prsou má trhlinu a podobně. Ale to neznamená, že by byla její celistvost ohrožena. To jsou trhliny, které tam jsou už 26 tisíc let, jak je ta venuše stará."
Na tomografu se objevil i jeden pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte. Příliš se také neví, že stačilo málo a vzácná Věstonická venuše navždy zmizela. Koncem války byly totiž pravěké sbírky Moravského zemského muzea v Brně přemístěny do mikulovského zámku a tam většinou vzaly za své při pozdějším požáru. Venuše unikla jen zázrakem - byla zřejmě za účelem fotografování načas převezena do Brna. Zde v Moravském muzeu pak byla spolu s dalšími předměty českými zaměstnanci zazděna ve sklepě. "Věděl o tom i německý správce muzea doktor Kittler. To byl takový dobrý Němec a v dohodě s ním se to provedlo. Po válce se to zase vyzvedlo, takže ty umělecké sbírky paleolitické přečkaly válku bez úhony."
Venuše z Dolních Věstonic není jedinou ukázkou umění pravěkých lidí. Proslulá je rovněž Landecká venuše nalezená 14. července roku 1953 na ostravském vrchu Landek. Její výjimečnost spočívá v netypických štíhlých proporcích, které milovníkům moderního umění dokonce připomínají kubistickou sochu, potvrdila Kateřina Kotasová. "Archeologové zkoumali proč je štíhlá. Ten umělec, který tu venuši zobrazoval, tak zobrazoval údajně mladou dívku. Venuše se většinou zobrazovaly jako ženy, které jsou ploditelky dětí, a tady u nás zobrazoval mladou dívku."
Venuše je stará už 23 tisíc let. Existuje ještě někde jinde v Evropě štíhlá venuše nebo je ta Landecká úplná výjimka? "Nemáme doklady o tom, že by existovala ještě někde jinde. Tato štíhlá Landecká nebo též Petřkovická venuše je jedinou štíhlou v Evropě a opravdu se odlišuje od těch běžných paleolitických venuší.

Hlavní hry - etapy v celotáborové hře

  • Lov ryb – velký rybolov
  • Lov mamuta + pečení mamutího masa
  • Výroba hudebního nástroje
  • Malba obrazců v pravěké jeskyni „Altamira“
  • Výroba pravěkého oděvu
  • Výroba šperků a talismanů
  • Výroba užitkové keramiky a příborů (turnus B)
  • Kreslení: Jak si představuješ šamana (turnus A)
  • Stavění pravěkých chýší
  • Výroba Venuše z hlíny (krtečinec)

 

 

 

Tak se na Vás všechny těší – MARŤAS, HOLAS A DALŠÍ BANDA VEDOUCÍCH

Toplist TOPlist
Facebook
Video
Taneční tábor Hutisko-Solanec